Srdce a pocity. Hodnocení s pravdou a s milosrdenstvím

Dám vám dva osobní příklady.

První příklad se týká rozdílu mezi srdcem a pocity.

Minulý rok a začátkem tohoto roku jsem byl zamilovaný do jedné holky, se kterou jsem nemohl z různých skutečných důvodů být. Ale byl jsem hluboce zamilovaný. Asi nejsilnější forma v mém životě. Pocity byly velmi silné, velmi romantické. Všechno mezi námi vypadalo krásně: poezie, filosofie, hudba, romány, umění, krása… ale… nebylo to skutečné, a bylo to totálně soukromé. Vlastně jsem se za tyto pocity modlil, protože jsem chtěl být silně zamilovaný, a pak jsem opravdu tyto pocity dostal… Bůh nám vlastně někdy dává to,  o co žádáme, a tak si musíme dávat pozor na to, o co žádáme… Ale tyto pocity byly bez zkušenosti, bez rozměru růstu, bez společné zkušenosti. Časem, když pocity dále rostly, ale zkušenost samozřejmě nerostla, pocity začali bolet, a hodně bolet, a ničit mě. Postupně jsem začal přemýšlet jenom nad touto situací, a ztratil jsem kontakt se skutečností, s mým životem tady a teď, který má evidentně víc aspektů.

Ted’ začinám myt jinou konkrétní zkušenost. Začínám do hloubky rozumět, že pravá láska není obsese s jediným člověkem, ale je to způsob, jak být v životě. Tím, že milujeme jednoho, milujeme víc také všechny ostatní, i všechno jiniho.  Pravá láska nás činí více přítomnými, ne méně. Více angažovanými se svými zodpovědnostmi, ne méně. Toto je mozna dobrý test jak zkontrolovat jakým způsobem jsme zamilovaní. Následek toho dobrého způsobu není to, že srdce bije silně, naopak následek je pokoj a stabilita, což je daleko lepší… A srdce stejně bije.

Druhý přiklad se týká hodnocení srdce, konkrétně vztahu mezi pravdou a milosrdenstvím v hodnocení srdce.

Naše srdce hodnotí zkušenosti. Dobře, ale způsob je důležitý. V půlce tohoto roku jsem byl velmi smutný, protože jsem si myslel, že úplně ztrácím smysl svého života. Tím, že jsem se nestal filosofem, jak jsem toužil, když jsem byl mladší. Půlka srdce pracovala dobře: porovnával jsem své touhy, své schopnosti, s tím, co dělám, a viděl jsem, že nejsem na svém místě, a že potřebuji změnu. Takže hodnocení bylo na jedné straně správné, ale také to bylo velmi tvrdé. Hodnotil jsem svou minulost jako jednu velkou chybu, která nedává naději pro budoucnost. Ale hodnocení srdce potřebuje jak pravdu, tak milosrdenství, hlavně milosrdenství vůči naší minulosti, vůči nám samotným.

Tento postoj jsem byl schopný změnit v okamžiku, když jsem se si uvědomil, že se mám rád, že respektuji člověka, kterým jsem se stal. Že jsem rád, že jsem křesťanem, že mám hodné lidi, kteří mě milují, a že mám před sebou ještě cestu a metodu pro žití. Není to málo. Vůbec! A toto všechno je díky mé minulosti a mé historii. Takže jsem se rozhodl, že musím své minulosti požehnat, ne jí proklínat.

Takže, na jedné straně pocity odtržené od reality a na druhé straně hodnocení srdce s pravdou ale bez milosrdenství byly dva hlavní důvody mé deprese.

Díky Bohu se z této zkušenosti něco důležitého učím.

Advertisements
This entry was posted in Experience, General, Religion. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s